Problematika zásobování pitnou vodou je poměrně komplikovaná záležitost. Z hlediska povinného sledování kvality vody se dá rozdělit na několik kategorií. První z nich je individuální zásobování z vlastního zdroje (studny), kde se ovšem rozlišuje, zda jste domácnost, nebo podnikatel, který tuto vodu používá jako pitnou pro své zaměstnance. Dále je to malý vodovod do 50 připojených obyvatel a veřejný vodovod nad 50 obyvatel, který už spadá pod zákon o vodovodech a kanalizacích.
Povinnosti při provozování vodovodu
Aby vodu bylo možné považovat za pitnou, je potřeba aby měla kvalitativní vlastnosti definované přílohou číslo 5. vyhlášky 252/2004 a §98 vyhlášky 422/2016. První jmenovaná vyhláška definuje především ukazatele chemické a mikrobiologické a druhá se pak zabývá aktivitou radionuklidů ve vodě. Aby bylo možné legislativě vyhovět, je potřeba provádět potřebné analýzy v rozsahu a četnosti, který tyto vyhlášky také definují. Pro pitné vody to znamená odběr krácených a úplných vzorků pitných vod a rozboru radiologického. Součástí úplného rozboru je nově také povinnost odebírat časově souvztačný vzorek vody vyrobené. Často se pak v praxi zapomíná, že součástí úplného rozboru by také mělo být stanovení pesticidních látek. Výše uvedené povinnosti se samozřejmě týkají především vodovodů provozovaných podle zákona o vodovodech a kanalizacích, pro které platí také další povinnosti, jako je například povinnost mít zpracován provozní řád a posouzení rizik (riziková analýza), obsluhu proškolenou na hygienické minimum pro pracovníky ve vodárenství, vést provozní deník a předávat informace příslušným úřadům.
Pokud provozujete vodovod a nejste si jisti, zda plníte veškeré povinnosti, můžete se na nás obrátit a stav zkonzultovat. Dokážeme vám také zpracovat program kontroly, vytvořit provozní řád, posouzení rizik a řešit technologické problémy při úpravě a distribuci pitné vody.
Kvalita vody
Co se vlastní kvality týče, není samozřemostí, že voda z vrtu vždy přímo splňuje kvalitativní požadavky na vodu pitnou. Spíše lze říci, že velmi často těmto požadavkům nevyhoví. Běžně závadné ukazatele jsou závisle na konkrétní lokalitě, zejména na podloží a hloubce vrtu. Níže uvádíme některé často překračované ukazatele a jejich možné příčiny a možnosti, jak je odstranit. Pokud máte konkrétní problém, můžete se na nás obrátit v sekci „poradna“.
Nejběžnější kvalitativní závady
Voda s nedostatečným pH, agresivní voda – někdy je jímaná přírodní voda málo mineralizovaná, nebo nasycená oxidem uhličitým. Dopad pití takové vody na lidské zdravý je nevýznamný. Významná může být ale koroze materiálů, které s vodou přicházejí do styku. Zejména problematické jsou kovové, především ocelové rozvody, které tato voda postupně rozpouští. Výsledkem je pak obohacení vody o kovy, které se například v případě železa může projevovat až nepříjemnou chutí, nebo zákalem.
Řešením pak je úprava vody, která zvýší její pH. Někdy stačí oxid uhličitý odvětrat pomocí provzdušnění vody. pH vody lze také zvýšit pomocí odkyselovacích filtrů. Voda je vedena přes filtr s náplní z drceného vápence, nebo podobného materiálu, který se ve vodě velmi zvolna rozpouští, obohacuje ji vápníkem a zvyšuje pH. Třetí možností je pak dávkování alkálie. Jako bezpečné lze doporučit dávkování jedlé sody, nebo kalcinované sody. Velmi účinné je pak dávkování hydroxidu sodného, který je ale v koncentrované podobě silně žíravý a manipulace s ním je složitější. Také je potřeba dávku určit poměrně přesně, aby se zabránilo předávkování.
Konkrétní způsob úpravy je potřeba vždy navrhnout pro konkrétní vodu a na základě její analýzy.
Železo, mangan – železo je hygienicky poměrně nezávadné, nicméně způsobuje organoleptické závady vody, které jsou pro běžného konzumenta často nepřijatelné. Typicky se jedná o zákal vody (rezavý) a nepřijatelná chuť. Mangan se často vyskytuje tam, kde se ve vodě vyskytuje i železo. Z hygienického hlediska se jedná o problematičtější prvek než železo. Projevuje se rovněž zákaly, či nárosty černé barvy.
Železo se v podzemním zdroji vyskytuje především ve formě dvojmocné Fe2+, která je rozpustná a neprojevuje se barvou. Při kontaktu s kyslíkem, nebo třeba při dezinfekci vody oxidačním činidlem, se železo velmi ochotně oxiduje na trojmocné Fe3+, které má nižší rozpustnost ve vodě a sráží se ve formě hydratovaných oxidů (toto se může projevovat tak, že si napustíte průhlednou vodu do sklenice, která se po nějakém čase zakalí – to došlo k oxidaci železa). S manganem je to podobné, pouze vlastní oxidace formy rozpustné na nerozpustnou běží o něco pomaleji.
Odstraňování železa a manganu u velmi malých zdrojů je často založeno na technologiích, jako je výměna iontů, nebo reverzní osmóza. Ty mají poměrně významný dopad do celkového složení vody a často se doporučuje opětovná remineralizace.
Tradiční a efektivní vodárenskou technologií je oxidace železa pomocí vzduchu (provzdušnění vody) a odstranění hydratovaných oxidů na filtru (typicky tlakový pískový). K oxidaci lze použít i silnější oxidační činidla, například chlornan sodný. Pro správnou účinnost této technologie je dobré, pokud je pH vody vyšší, než 6.
Odstraňování manganu je velmi podobné, pouze s tím rozdílem, že vlastní oxidace neběží tak hladce jako u železa a je potřeba udržet vyšší pH, obvykle 7,5 – 8, ale záleží na celkovém složení vody. Také je potřeba použít silnější oxidační činidlo, než je vzduch, například manganistan draselný.
Organické látky, CHSK, TOC – nadměrné koncentrace organických látek (vyjádřené jako CHSK-Mn, nebo TOC) jsou doménou především povrchových vod. Pokud jsou obsažené v podzemních vodách, je na zvážení, zda se skutečně jedná o podzemní vodu a zda nedochází k průniku povrchových vod do podzemního zdroje. Stanovení organických látek (jako TOC i CHSK) jsou nespecifická a neříkají prakticky nic o tom, o jaké látky se jedná. Většinou jde o huminové látky přírodního původu. Jejich výhodou je, že je lze odstranit koagulací.
Pro malé zdroje lze jako vhodnou úpravu doporučit například reverzní osmózu, která z vody odstraní prakticky vše a doporučuje se pak vodu remineralizovat.
Další vhodnou metodou může být filtrace přes aktivní uhlí, které na svůj velký povrch organické látky sorbuje. Tato technologie je ale poměrně málo účinná a účinnost je závislá na množství organických látek, jejich druhu a celkovém složení vody.
Větší zdroje využívají koagulaci, která spočívá v nadávkování koagulačního činidla (důležité je udržení správného pH pro konkrétní činidlo), které destabilizuje organické látky a ty se potom sráží společně s koagulačním činidlem. Dalším stupněm je tvorba suspenze v pomalu míchané nádrži. Takto jsou vytvořeny vločky, které se z vody odstraní filtrací. Někdy se používá i koagulační filtrace, kdy všechny kroky probíhají přímo ve filtru. Kromě pH je pro správný průběh koagulace důležitá i správná dávka koagulantu.
Čpavek, dusičnany – přítomnost forem dusíku může mít původ geologický, ve většině případů se však jedná o zemědělské zátěže. Pokud je ve vodě přítomen čpavek, nejspíš je zdroj akutně ovlivněn splachy ze zemědělství, nebo fekálním znečištěním. Pokud čapvek přítomen není, ale ve vodě se vyskytují dusičnany, může jít o historickou kontaminaci ze zemědělství, nebo například ze starého septiku či žumpy. Vodu s přítomností čpavku je lepší nepoužívat k pitným účelům. Dusičnany je množno odstranit membránovými technologiemi, jako je reverzní osmóza, nebo výměnnou iontů.
Mikrobiální znečištění – pitná voda běžně obsahuje poměrně vysoké počty mikroorganismů, z nichž většina je nekultivovatelná a předevěím neškodná. Ve vodě se nesledují přímo patogenní organismy, ale takzvané organismy indikátorové, které indikují možnost přítomností patogenů. Mezi sledované ukazatele patří kolonie kultivovatelné při 22°C a 36°C, pro které platí požadavek „bez abnormálních změn“ a dále některé konkrétní skupiny mikroorganismů, jako jsou například koliformní bakterie. Jejich přítomnost nutně neznamená (ale rozhodně nevylučuje) možné fekální znečištění, spíše indikuje nedostatečné hygienické zabzpečení a dezinfekci vodního zdroje. Obvykle platí, že pokud je vodní zdroj i celý vodovod udržován v čistotě a akumulace jsou pravidelně čištěny a současně je zdroj vody chráněn před vnější kontaminací, jsou počty mikroorganismů nízké. Pro trvalé hygienické zabezpečení lze doporučit využití UV záření, které ale poskytuje dezinfekční účinek jen v místě aplikace, nebo využití chlornanu sodného (například SAVO), který lze použít jak pro jednorázovou dezinfekci, tak i pro dezinfekční účinnek ve všech místech distribuční soustavy.
Radioaktivita – z radiologického hlediska může být problematických více ukazatelů. Nejběžnějším je ale radon. Radon má tu výhodu, že je plyn a lze jej z vody velmi snadno odvětrat. Voda je provzdušněna, buď aktivně probublávána vzduchem, nebo třeba rozstřikována a radon přechází do vzduchu, který je odveden do atmosféry.
Pro určité zlepšení lze také využít krátký poločas rozpadu radonu, který je 3,9 dne. Pokud bude voda akumulována 4 dny, aktivita radonu v ní klesne na polovinu.
Vysoký tvrdost, mineralizace – voda s vysokou tvrdostí (vysoký obsah vápníku a hořčíku) je často málo chutná a také způsobuje tvorbu inkrustů, zejména tam, kde dochází k jejímu ohřevu. Zde lze jako úpravu použít výměnu iontů, ta nahradí ionty vápníku a hořčíku jinými, většinou sodíkovými. Při této úpravě tedy celková mineralizace neklesá. Další možností je reverzní osmóza, která z vody odstraní téměř vše a mineralizace klesá. Proto lze nastavit takový režim, kdy je upravována pouze taková část vody, aby bylo dosaženo optimální kvality. Pít úplně demineralizovanou vodu není vhodné, protože i legislativně je doporučen minimální obsah vápníku a hořčíku, který by měl po takové úpravě ve vodě zůstat.
Další úpravy – výše nastíněné možnosti úpravy vody nejsou ani zdaleka vyčerpávající a celkově je problematika úpravy vody mnohem komplexnější. Důležitý je individuální přístup ke konkrétní vodě, protože často záleží na celkovém složení vody a nelze doporučit nějakou technologii bez detailních znalostí celkového složení. Výše uvedené postupy tak spíše poskytují přehled o možnostech, než že by byly konkrétními radami.
Z dalších, častěji odstraňovaných, složek surové vody lze jmenovat pesticidy, kterých je celá škála a často jsou sorbovány na aktivní uhlí, dále uran, nebo arzen, které mohou být sorbovány na hydratované oxidy železa.