Pro účely čištění odpadních vod z domácností jsou prakticky výhradně využívány mechanicko-biologické čistírny. Ty je možné dělit podle intenzity čistícíh procesů na extenzivní a intenzivní.

Intenzivní, jak už název napovídá, fungují rychleji, obvykle účiněji a potřebují menší prostor. Na druhou stranu obvykle spotřebovávají energii. Jsou především čistírny aktivační. Ty se vyznačují tím, že mikroorganismy potebné k čištění vody se vyskytují ve formě drobných vloček, které jsou rozptýleny v celém prostoru aktivační nádrže, do které je vháněn vzduch, který mikroorganismy potřebují ke svému životu a ke svojí činnosti. Tento princip je dnes asi nejrozšířenější a také poskytují nejvyšší kvalitu odtoku.

Dalším intenzivním způsobem jsou různé reaktory biofilmové. Mohou mít podobu filtru, nebo otáčejících se biodisků, ale princip je vždy podobný. Mikroorganismy, které čistí odpadní vodu jsou, narozdíl od předchozího způsobu, přisedlé na nosiči. Voda je na nosiči přítomna buď pouze v tenkém filmu, nebo je nosič periodicky namáčen a vystavován vzduchu a k dodávce potřebného kyslíku tak dochází přímo ze vzduchu. Místo dmychadla je zde ale nutný nějaký hnací prvek, buď čerpadlo skrápějící biofilm, nebo motor pohánějící biodisk.

Toto jsou dva způsoby čištění odpadních vod, které lze charakterizovat jako aerobní, to znamená, že mikroorganismy využívají k degradaci znečištění kyslík. Aerobní procesy jsou velmi účinné zejména na odstranění organických látek, ale třeba i čpavku. Zejména pak výše zmíněné biofilmové reaktory jsou často kombinovány s procesy anaerobními

Extenzivní způsoby čištění jsou poměrně oblíbené a to navzdory zřejmým nevýhodám jako je velký zábor půdy, velké objemy nádrží a především nízká účinnost. Jedná se zejména o kořenové čistírny, zemní filtry a biologické nádrže.