Pokud máte doma zařízení na čištění odpadních vod, je dobré si uvědomit, proč ho vlastně mám. A proč se o něj vlastně mám starat. Pokud vám zabírá kus zahrady jen proto, aby vám paní na úřadě přestala posílat obsílky, případně aby vám jiná povolila přestavbu domu, asi moc velkou motivaci k jeho údržbě a správnému provozu mít nebudete.

Vodu ale nečistíte kvůli nějaké paní za stolem. Děláte to proto, aby vám strouha na návsi celé léto nesmrděla pod nos.  Aby vaše děti mohly stavět na potoce přehrady, aniž by se příští měsíc léčily s vyrážkou. Aby váš pes z vycházky nenosil jako suvenýry použité menstruační tampony. Aby ryby z rybníka, na jejichž ochutnávku vás pozve soused, nechutnaly převážně po oblíbené aviváži. Další ABY si jistě doplníte sami. Krátce a jednoduše: odpadní vodu čistíte především kvůli SOBĚ.

Spokojenost odpovědného úředníka, případně rostlinstva a vodních breberek v okolí, je jen příjemným bonusem k tomu, že vás obklopuje bezpečné, příjemné a zdravé prostředí.

Tak proto.

Co je špatně

Hodně lidí se mnou asi teď bude nesouhlasit, ale být připojený na kanalizaci zakončenou centrální městskou nebo obecní čistírnou odpadních vod je prostě skvělé. Jediné, co musíte, je pravidelně platit stočné a chovat se rozumně co se týče toho, co do kanalizace vypouštíte. Být připojený ke kanalizaci je prostě snadné a pohodlné, byť vykoupené často o něco málo vyššími finančními náklady.

Hlavní výhoda velké čistírny je ale v tom, že zpravidla funguje a čistota odtoku z ní je většinou násobně lepší než z domovních čistíren. Vlastně v naprosté většině případů platí, že pokud je „velká“ čistírna správně navržená a je v dobrém technickém stavu, tak odtok z ní splňuje zákonné požadavky. Oproti tomu se poměrně často stává, že ač je domovní čistírna správně navržená a je v dobrém technickém stavu, tak odtok tyto požadavky neplní. Jak je to možné?

Hlavní důvody jsou dva: Nevyrovnanost a Nepoučenost.

Nevyrovnanost

Nevyrovnanost znamená, že v množství i složení odpadních vod jsou výrazné skoky. Představte si to: ve všední den ráno vstanete, dojdete si na záchod, vyčistit zuby a podobně. Stejně tak vaše drahá polovička, jedno dítě, druhé dítě. Tedy velké množství vody relativně špinavé najednou. Pak na čistírnu dlouho dlouho nic nepřitéká, protože všichni jsou v práci nebo ve škole. Odpoledne maminka uklidí, vydezinfikuje záchod domestosem a vytře jarovou vodou se savem. Vodu vylije do odpadu, jenže zatímco ve velké kanalizační síti by se smíchala s vodou od Nováků, Vopěnků a Vycudilíků, kteří dnes zrovna neuklízí, a tím by se koncentrace dezinfekčních látek snížila na nedezinfekční hranici, na domovní čistírnu jste připojeni sami. Nemá se tedy čím naředit, případně s čím zreagovat, a látky ve vodě obsažené tak působí na vaši čistírnu plnou silou. V tomto případě silou vražednou.

Následuje vaření večeře (málo spíš čisté vody) a mytí nádobí (málo hooodně špinavé vody v případě, že máte myčku, středně moc špinavé vody v případě, že myčku nemáte)) Večer se jdou všichni vykoupat či vysprchovat, což znamená velké množství relativně čisté vody. V sobotu celá rodina jede na celodenní návštěvu k babičce, takže na čistírnu neteče nic. V neděli naopak přijede sestřenice s rodinou, se kterými popíjíte na terase velké množství piva, což vyvolává časté návštěvy záchoda, nemluvě o množství špinavého umaštěného nádobí z grilování. Večer zjistíte, že nikdo nevypral prádlo, a rychle vyperete tři pračky.

Vlastní scénář odpovídající vaší situaci a životnímu stylu si jistě vytvoříte sami. Důležité je, že chvíli na čistírnu něco přitéká, docela často nepřitéká nic, jednou je to skoro čistá voda a jednou je to „nálož“. To je něco, co čistírny nemají rády. Ideální stav pro čistírnu je, když přitéká stále stejné množství stejně špinavé vody.

Ve velkých městech s rozsáhlými sítěmi se kvalita i kvantita vyrovnává jednak mícháním s vodou z různých přípojek a jednak různou vzdáleností zdrojů od čistírny. Odpadní voda ze vzdálených konců stokové sítě může na čistírnu putovat celé hodiny. Navíc někdo vstává dřív, někdo později, někdo dnes pere, někdo ne, někdo se sprchuje a někdo dezinfikuje, výsledná voda je tak „zprůměrovaná“.

Na domovní čistírně žádná sousedská výpomoc nefunguje. Proto je nezbytné se k čistírně chovat ohleduplně a přemýšlet o tom, kolik odpadní vody vypustím a co bude obsahovat.

Nepoučenost

Slovo „nepoučenost“ zní hrozně, vím, ale myslím tím především nedostatek informací a nedostatek zkušeností mezi obecnou veřejností.

Z různých důvodů jste nuceni mít doma a především si sami provozovat čistírnu odpadních vod. Jenže jak na to? Výrobce sice poskytne návod k použití, ale ten vám rozhodně nevysvětlí, jak má vypadat správný kal nebo čistý odtok. Asi vám i něco nastaví, nabídne (placené) poradenství, a pak zmizí. Někoho se zeptat? Na každé vesnici najdete někoho, kdo rozumí elektrice nebo vám opraví něco na autě, ale těžko najdete někoho, kdo rozumí čištění odpadních vod. Internet? Článků je málo, navíc jsou vesměs reklamní a propagují určitý přípravek nebo výrobek, který je zpravidla zázračný. Z odpovědí v internetových diskuzích se mi zpravidla dělají osypky. Buď odpovídají distributoři zázračných druhů zboží, lidé, kteří odpověď neznají, takže mlží, nebo posedlí fanatici, kteří vám řeknou, že dokud budete prát prádlo v běžném pracím prášku, nezačnete se sprchovat dešťovou vodou a nepřestanete jíst maso, tak čistírna fungovat nebude.

Není tedy divu, že většina domovních čistíren nefunguje jak má nebo jak by mohla. Jejich uživatelé prostě netuší, jak na to.