Jaký je nejčastější dotaz ve fórech týkajících se domovních čistíren? Co se na čistírnu smí a co se nesmí vypouštět. Doufám, že tenhle článek přinese vyčerpávající informace a nikdo už se dál ptát nebude muset.

Tak za prvé: seznam povolených a zapovězených látek se pro různé strategie čištění odpadních vod docela liší. To je dobré vědět.

Za druhé: existuje spousta materiálů, které, když vypustíte zrovna na vaši čistírnu, tak se sice nezhroutí, nic se neponičí, bude čistit dál, ale vy s čistírnou budete mít mnohem víc práce. Obecně, čím víc znečištění na čistírnu pustíte, tím víc se o ni budete muset starat. Septik budete muset častěji vyvážet a bude víc smrdět. Aktivační čistírnu budete muset víc provzdušňovat, což stojí peníze, navíc bude tvořit víc přebytečného kalu, který budete muset nějak likvidovat. To samé platí i o biodiskových čistírnách. Takže pokud váháte, jestli něco spláchnout do odpadu, nebo to zlikvidovat jinak, zlikvidujte to jinak. Taková slupka od okurky není nic nechutného, ovšem to, co z ní vznikne v čistírně, je pěkný humus, se kterým se chce manipulovat pouze dostatečně otrlým jedincům.

Za třetí: pokud jste připojeni na veřejnou kanalizaci zakončenou centrální čistírnou odpadních vod, je pro vás závazný tzv. Kanalizační řád, což je souhrn pravidel co ano a co ne, včetně přípustných koncentrací . Vytvoření Kanalizačního řádu je povinné pro každého provozovatele kanalizace a zpravidla bývá volně k dispozici na webových stránkách provozovatelů. V případě, že vlastníte vyvážecí jímku, tedy žumpu, je dobré Kanalizační řád taky dodržet. Za likvidaci byste pak měli platit poplatek ve výši stočného, tedy řádově desítky korun za kubík. Pokud byste ale koncentrace překročili, museli byste platit za likvidaci nadstandardních vod, což může být klidně tisícikoruna za kubík.

A teď probereme jednotlivé druhy spláchnutelných odpadů pěkně popořadě. Kdyby něco chybělo, napište do komentářů v sekci Poradna nebo na facebook, doplním.

1. „Vody“

Záchodová, mycí a prací voda

Ano, každá čistírna je tu od toho, aby zpracovávala především tyto tekuté odpady z toalet, z mytí a praní. Takže ano, všechny druhy patří do všech typů čistíren i do jednotné nebo oddílné splaškové kanalizace.

Dešťová voda

Srážková voda je čistá a na čistírnu nepatří. Můžete-li chytejte ji do sudů a zalévejte kytky, používejte jako užitkovou, do jezírka nebo jak vás napadne. Nemáte-li pro tolik vody využití, nechte ji vsáknout do půdy a přebytky odtéct do potoka, rybníka nebo jiného vodního tělesa, případně do jednotné nebo dešťové kanalizace (v žádném případě ne do splaškové oddílné kanalizace).

Při dešti vzniká hodně vody najednou a pokud by přitekla na čistírnu, vytvořila by silný hydraulický ráz, který by zvířil všechno, co je usazené. Toto je smrtelné pro aktivační čistírnu s dosazovací nádrží, biodisky i septiky. Srážkovou vodu NE.

Zkondenzovaná voda

Zkondenzovanou vodou myslím například odtok z kondenzačního kotle, sušiček či odvlhčovačů. Hlavní její vadou je nulový obsah minerálů a tím způsobená kyselost. Jedná se prakticky o destilovanou vodu s pH kolem čtyř, čtyři a půl. To se nebude líbit ani aktivační čistírně, ani biodiskům. Naopak septikům s dočištěním i kanalizaci to je vcelku šumák.

Pokud máte možnost tyto vody odvádět s dešťovými, udělejte to. Pokud tuto možnost nemáte, dbejte na to, aby tyto vody nikdy nedominovaly na přítoku aktivační nebo biodiskové čistírny a občas zkontrolujte, jestli se v čistírně hodnota pH pohybuje mezi 6,5 nebo radši 7 – 8.

2. Pevné materiály

Písek, hlína

Písek, hlína a další anorganické materiály jsou inertní, to znamená nepodléhají rozkladu, zároveň mají vysokou hustotu, takže se snadno usazují. V aktivační čistírně jsou nežádoucí, jednak, pokud neleží na dně, obrušují zařízení čistírny, pokud leží na dně, tak se nemají jak dostat z čistírny pryč a hromadí se uvnitř. Aktivační čistírna je malá, takže hromadění materiálu, který se nepodílí na čištění, zhoršuje čištění. U septiků a biodisků písek tolik nevadí, ale pokud budete anorganických částic pouštět hodně, budete je muset častěji vyvážet. Navíc písek dlouho ležící na dně septiku má tendenci vytvořit s bakteriemi hmotu charakteru betonu, která se opravdu těžko odstraňuje. Takže pokud můžete, mrkev po vytržení ze záhonu nejdřív z toho nejhoršího vymáchejte v kyblíku, kterým zalijete záhon.

Dešťová i jednotná kanalizace s určitým přítokem písku počítá.

Kuchyňské zbytky

Kosti, odkrojky masa, slupky ze zeleniny a další kuchyňské zbytky jsou docela velké kusy materiálu. Největší problémy by vám dělaly už v samotném domovním potrubí, hrozí, že ho ucpou. Trochu pomoct můžou drtičky odpadu, ty materiál rozmělní na kaši. Ani tak ale ucpání potrubí v domě není vyloučeno.

Co se týče čistíren, situace je opět různá. Pokud máte aktivaci s usazovací nádrží (první jímka na nátoku. Není provzdušňovaná, standardně do ní nevede vratný kal z dosazovací nádrže), teoreticky byste do ní kuchyňské zbytky mohli pouštět. Ovšem usazováky bývají malinkaté, takže počítejte s tím, že je budete muset vyklízet velmi často (podle četnosti vaření, ale plus mínus jednou týdně).

Do aktivace bez usazovací nádrže zbytky z kuchyně nepatří. Jednak výrazně přibude přebytečného kalu, ale ne bakterií, a slupky z brambor vodu fakt nečistí. Kal budete muset častěji vyvážet a likvidovat. Stoupne spotřeba vzduchu, takže nakyne i faktura za elektřinu. Navíc se vám může ucpat potrubí (mamutky, propustky a podobně), takže ho budete muset často čistit i kontrolovat. To za to nestojí.

Septiky a biodisky si s drcenými kuchyňskými zbytky poradí tím způsobem, že je nechají usadit. Pak se budou velmi zvolna rozkládat. Takže budou dřív plné a budou potřebovat vyklidit. Septik mívá velký kalový prostor, takže u něj přítok zbytků bude vadit ze všech variant nejmíň. Jen u něj hrozí, že bude víc smrdět.

Do veřejné kanalizace zbytky nepatří, zcela jistě byste porušili kanalizační řád, konkrétně minimálně v parametrech nerozpuštěné látky, CHSK, BSK₅.

Zbytky rostlinného typu patří na kompost, živočišného do popelnice. Nebo prasatům, psům a dalším domácím tvorům.

Vlasy

Další oblíbené diskuzní téma. Vlasy jsou trochu problematické, mají tendenci vytvářet husté, pevné a dlouhé spletence a na všechno se namotávat. Zvlášť ty dlouhé. To vadí hlavně ze všeho nejvíc u tenkých potrubí, tedy v domovních rozvodech, a z typů čistíren u aktivací a biodisků. Pozor také, pokud odpadní vodu přečerpáváte, čerpadla vlasy nemusí.

Oproti tomu septik je zcela imunní.

Toaletní papír

Toaletní papír se po namočení do vody rozpadne na vlákna. Pokud ho používáte normální množství, tak žádnému typu čistírny ani veřejné kanalizaci nevadí.

Menstruační vložky a tampóny, kondomy, vlhčené ubrousky, uchošťoury

Ne, ne, ne, v žádném případě do odpadu ne. Do koše s nimi. Všechno ucpou. Všechno.

Poznámka na (průběžný) konec

U pochybností, co na aktivační čistírnu může a nesmí, si udělejte test. Do kyblíku nalijte vodu, přidejte spláchnutelný netoxický odpad a počkejte 24 hodin, občas promíchejte. Pokud se odpad rozpustil, můžete ho splachovat. Pokud ne, do čistírny nepatří.

3. Tekuté a rozpustné materiály

Mycí a čisticí prostředky

Většina internetových diskuzí vyvolává dojem, že majitelé domovních čistíren jsou odkázáni pouze na ekologické čisticí prostředky, ideálně sodu, ocet a mazlavé mýdlo. To je blbost. Čistírny jsou dimenzované na to, aby mycí prostředky rozložily, mycí prostředky na to, aby byly odbouratelné. Můžete používat jakékoliv prostředky, které vám vyhovují, samozřejmě včetně těch ekologických. Jen nepoužívejte prostředky s dezinfekčními účinky (viz oddíl Dezinfekční činidla) a používejte „chemii“ s rozumem. Třeba aktivace by vám při předávkování čistidlem mohla vypěnit (foukáte do ní vzduch) a navíc byste bakteriím zhoršili dostupnost  kyslíku.

Tuky a oleje

Každý vám řekne, že tuky a oleje do kanalizace nepatří. Nerozpouští se totiž ve vodě. Navíc vytváří hmotu, vypadá to trochu jako polystyrenové kuličky, která se na všechno lepí a ucpává trasy. Těžko se dostává ven i z volné hladiny, natož z úzké trubky (pomáhá horká voda 😉 ). Zas na druhou stranu není nutné tuky hystericky eliminovat a sušit pánev od řízků papírovými ubrousky. Bohatě stačí přebytečný tuk po vychladnutí slít do PET nebo skleněné lahve, případně stáhnout zbytky gumovou stěrkou.

Nasbíraný tuk můžete buď vyhodit do tříděného odpadů, máte-li kontejner na oleje, nebo do sběrného dvora, v nejhorším do normální popelnice. I to je lepší než tuk ve vodě.

Dezinfekční činidla

Dezinfekce zabíjí mikroorganismy. Pokud tedy chcete, aby vám bakterie čistily odpadní vodu, není vhodné je zároveň vraždit dezinfekcí.

To je sice pěkné, ale občas je něco potřeba důkladně vyčistit a vydezinfikovat i v domech s domovní čistírnou. Snažte se jí používat co nejmíň, pořiďte si rozprašovač, stříkejte přímo na čištěné místo nebo na hadr a ne do vody. Zahoďte záchodové bloky a závěsy a pořiďte si štětku. Na běžný úklid nepoužívejte mycí prostředky, které zároveň ničí bakterie/viry/choroboplodné zárodky.

Důležitá je i volba účinné látky.  Pro čistírnu jsou jednoznačné nejpřátelštější  organické kyseliny (ocet a podobně). Poměrně dobré jsou i prostředky na bázi chlornanu sodného (Savo) – ten je totiž silně reaktivní, zreaguje s první vhodnou molekulou a tím se rozloží. Ano, některé produkty můžou být řekněme ne zcela neškodné, ale je to naprosto nic oproti původní látce. Pokud musíte a savové vody máte plný kyblík, nasypte do něj lopatku hlíny nebo kompostu, zamíchejte, nechte nějakou dobu stát a pak vylijte do trávy. Pro čistírnu nejhorší variantou jsou „bezchlorové “ dezinfekce. Ty většinou obsahují kvartérní amoniové soli nebo jiné dezinfekční látky, které jsou ale chemicky málo reaktivní a působí tak dlouho, dokud se nenajde nějaká superodolná bakterie, která je rozloží.

Kyseliny a zásady

Kyseliny a zásady působí změnu hodnoty pH v systému. Pokud je tahle změna velká, žádná metoda odstraňování odpadních vod nebude spokojená.

Nejhorší následky bude mít přídavek kyseliny či zásady na aktivační a biodiskovou čistírnu. Bakterie mají rády stabilitu, jakákoliv prudká změna jim způsobí šok, proti kterému se brání zpravidla tím, že se kal rozpadne a odteče vám pryč. Optimální hodnota pH v čistírně je 7-8.

Ani septik či kanalizace nesnáší změny pH. Jednak v septiku žije velké množství bakterií, které jsou velmi konzervativní co se pH týče. Navíc dojde i k porušení chemických rovnováh, což může vést k uvolnění toxických plynů. Víte, co se stalo v roce 1996 v Olomouci?

Nepředpokládám, že by doma někdo běžně manipuloval se silnými a koncentrovanými kyselinami. Ovšem pozor na to, jestli někdy máte tendenci prošťuchovat louhem ucpané odpady. To se čistírně líbit nebude, louh je silná zásada a už malé množství způsobí velkou změnu pH.

Obecně pokud potřebujete vypustit něco, co je hodně kyselé nebo hodně zásadité, musíte to nejdřív hooodně naředit vodou a pak zneutralizovat (tzn. kyselinu zásadou a naopak). Pak si ověřte, jestli je pH v pohodě (doporučuju akvaristické kapičky nebo proužky na měření pH v akváriu nebo v bazénu, případně elektronické pH sondy) a pak to můžete vypustit.

Léčiva, barvy, rozpouštědla, ropné látky

Fuj! Zbytky léčiv patří do lékárny, ostatní do sběrného dvora (nebezpečný odpad).